"Náš" první sirotek / "Our" first orphan

Jižní Afrika je desetkrát větší než Česká republika. Dostat se z místa na místo tedy může znamenat mnoho hodin cesty, v našem případě z místa, kde žijí Neelsovi rodiče na místo určení, stanice pro kočkodany, nějakých deset hodin. Proto jsme si cestu rozložili do dvou dnů. Druhá část se ale trochu protáhla, protože jsme se nabídli nabrat cestou nový přírůstek do záchranného centra, dalšího osiřelé kočkodaní mládě. Mysleli jsme si, že víme, co nás čeká. Vyděšené mrně, traumatizované ztrátou mámy, které nás počůrá a hůř od hlavy k patě. To, co následovalo, bylo ale od našeho očekávání na hony vzdálené. Nejen že mládě nebylo vůbec vyděšené, ale naopak vypadalo poměrně smířené se svým osudem. Ale hlavně, přestože jaksi přirozené by bylo, kdybych si já vzala na starost mrně a Neels pokračoval v řízení jako doposud, mládě rozhodlo jinak. Noodles, jak byla pojmenována, asi měsíc stará kočkodaní slečna, si prostě jako novou "náhradní mámu" vybrala mého přítele, a jakákoli snaha ji to rozmluvit vyvolala hysterické záchvaty křiku. Mně tedy nezbylo nic jiného, než absolvovat svou první jízdu po levé straně silnice za volantem starého Golfu, a že to byl kus cesty. Ale zvládli jsme to, i když do našeho nového domova jsme dorazili až za tmy a první noc strávili s mládětem v posteli...Neels si to opravdu užil – v noci vstával, aby ji nakrmil, ráno ho celého počůrala a pokakala, no plíny tak malému zvířeti prostě dát nemůžete...a statečně se nám snažila žužlat uši, což ji zjevně velmi uklidňovalo. Od druhého dne ji ale Karin začala seznamovat s ostatními sirotky kočkodanů. Během roku a půl už se jich tu sešlo deset, k tomu dva dospělí samci s chybějícími končetinami jako následek chycení do pytláckých ok a jeden mladý pavián, který se pravděpodobně přiotrávil, ale k tomu se ještě dostanu. Introdukce proběhla úspěšně, a neznám nikoho, koho by nevzalo za srdce vidět tahle jeden rok stará mláďata, která si prošla stejnou zkušeností, jak se jí ujala, nebo alfa samec, který má místo rukou pahýly, jak se ji snaží uklidnit...a tím jí umožnili návrat k jejímu vlastnímu druhu, což je pro sociální zvířata, jako jsou primáti, jedna z nejdůležitějších věcí vůbec.

To some, South Africa might not seem like a big country but believe me when I tell you it is quite large. It took us almost ten hours to get from Brandfort, where Neels’s parents live, to Karin‘s vervet rehabilitation centre, which was one of the reasons we split the journey into two parts. But the second part became a little bit longer than planned, because we offered to pick up a little baby vervet monkey destined for Karin’s centre, causing us to make a five hour detour. We thought we had a pretty good idea of what to expect: a scared baby, traumatized by the loss of its mother, which was going to pee and poo all over us. But what happened next didn‘t go quite according to our expectations, turning things a little upside down. You see, our original plan was for me to take care of the little baby vervet monkey while Neels will drive the rest of the way. Noodles, the tiny one month old female monkey, decided to pick Neels as her new “surrogate mum“, and any attempt to get her to change her mind ended up with her throwing heart breaking tantrums. So there we were, me driving for the first time on the left hand side of the road in this little old Golf and Neels with the baby sleeping on his lap. We made it never the less, although we arrived at our new home only after dark, and spent our first night with the baby in our bed. Neels did really enjoy it to the full, getting up in the middle of the night to feed her, and finding himself peed and pooped on all over in the morning. From the second day Karin started with introducing the baby to the rest of the monkeys. They consisted of ten vervet babies which arrived as orphans, two adult males with missing limbs as result of being caught in illegal snares, and one young baboon, who most probably got poisoned. I will get back all their individual stories a little bit later. The introduction went quite successful and I cannot imagine a person who wouldn’t be moved by the sight of juvenile orphans, who went through the same experience a year earlier, comforting Noodles, or Gandhi, the alpha male with missing arms, trying to hug her when she was crying.. This enabled her to be surrounded by her own kind, which is one of the most important things for monkeys, being the social animals they are.

Konečně vyrážíme za dobrodružstvím! / Finally! We are up and going..

Na cestě do záchranné stanice pro kočkodany, kde se chystáme strávit následující čtyři měsíce, jsme si udělali přestávku na jednu noc – Mountain Zebra National Park. Je trochu mimo hlavní turistické trasy, ale byl mi doporučen – a nezklamal. Měli jsme na projížďku jen dvě hodiny, takže jsme neviděli až tak velké spektrum druhů, ale samotný park má tak nádherné scenérie, že to rozhodně stálo za to. Kromě zebry horské, kvůli kterým byl park zřízen a jež je nejohroženějším druhem zebry, čili zásadní zvíře k vidění, jsme potkali nespočetně antilop skákavých, pakoňů a buvolců, několik pštrosů, ale hlavně oba druhy primátů, vyskytující se v oblasti, a to paviány čakma a kočkodany bělozelené. Obzvlášť poslední jmenovaný druh mě potěšil, protože je to druh, o který se právě budeme starat, a bylo to poprvé, kdy jsem je viděla ve volné přírodě. Přestože pozorovat interakce v tlupě opic je mnohem zábavnější než pozorovat pasoucí se antilopy, z nějakého záhadného důvodu se ani paviáni, ani kočkodani, nedostali do povědomí turistů, kteří často přijíždí do Jižní Afriky právě za pozorováním zvířat. Podle mě je to obrovská škoda, protože pokud by se o opice turisti začali víc zajímat, místní obyvatelé by možná projevili větší snahu o soužití s nimi místo jejich střílení.. Na druhou stranu turisté by se museli naučit jednu zásadní věc, která jim bohužel, zdá se uniká, a to že opice jsou zatraceně mazané. A že pokud je jednou nakrmí, budou se snažit dostat se k takovému snadnému zdroji potravy i příště. A že když zjistí, jak snadné je vyděsit turistu vyceněnými zuby, problémové zvíře je na světě. Přestože je tak snadné udržet si je od těla a pozorovat je klidně i z velké blízkosti, jak mi krásně umožnil projekt Baboon Matters u Kapského města. Stačí jen nemíchat se do jejich záležitostí a oni se pak nemíchají do našich...

...and on our way to the rehabilitation centre for Vervet monkeys, where we‘re planning to volunteer for the next four months. We made one night stop – Mountain Zebra National Park. Although it is bit out of most visited tourist places, a friend of mine recommended it to me and it didn’t disappoint me at all. We had just two hours for the drive, so we didn’t see that many species, but the park itself is full of beautiful sceneries, so it was worth it. Besides the main species for which the park was established, the most endangered zebra species namely the Mountain Zebra, we have seen loads of springbok, wildebeest, blesbok, and a few ostriches. But most of all we were happy to watch both primate species living in the area, namely chacma baboons and vervet monkeys. I was particularly glad to see vervet monkeys, as it was the first time I have ever seen them in the wild and they were also the ones we were going to take care of. Watching a troop of monkeys is so much more fun than watching grazing antelope. But although most tourists come to South Africa to watch wild animals, monkeys often go unnoticed. This is a great pity, because if tourists would start demanding to see more primates, the local people may change their view and try harder to coexist with these wonderful creatures, instead of labeling them as vermin and killing them. The truth is that tourists, on the other hand, would have to learn one simple but crucial thing, which is that monkeys are very intelligent. When people feed them, the monkeys see it as an easy source of food and will become accustomed to this kind of treatment. They will even go as far as to scare tourists by showing their teeth, thereby becoming problem animals. It is actually very easy to avoid these problems and still be able to observe them from a close distance as I learned from Baboon Matters project near Cape Town last year. The most basic rule is not to intrude into their life, resulting in them not intruding into ours...

Ještě vám chybí originální vánoční dárek? 450 Kč není moc, ale změní hodně!

Pokud je někdo z vašich blízkých milovníkem zvířat a ještě pro něho nemáte vánoční dárek, nebo byste sami rádi udělali dobrý skutek a nemůžete si vybrat z mnoha různých charitativních projektů, zkuste tento. Za pohých 450 korun můžete adoptovat jedno z osiřelých mláďat kočkodanů (jejich seznam zašlu zájemcům emailem), o která se nyní starám jako dobrovolník v záchranné stanice v Jihoafrické republice. Obdržíte adopční certifikát na požadované jméno a informace o "vašem" mláděti. V případě zájmu pište na email petra.bemova@gmail.com!

Snovači, chřipka a tropické horko../ Weavers, flu and tropical hot

První týden na jihu se nese ve znamení vaší přicházející zimy - těsně před odletem se mi podařilo chytit chřipku, takže se tu z ní od úterý dostávám, v tropickém horku je to zážitek. Ale už jen den dva a budu jako rybička...Mezitím se seznamuji s rodinou Neelse, který si mě vyzvednul na letišti v Johannesburghu. A prvních pár obrázků je z jejich zahrady, kde si právě staví hnízda několik druhů snovačů přebarvených do pestrého svatebního šatu...

The first week back in the south I am curing the flu I got just before I left, the last present form the coming winter...Meanwhile, I am watching few weaver, weaving their nests, showing off in their colorful wedding plumage, in Neels' parents garden in Brandfort, Free State, the arid province in the middle of South Africa..

Preparing to leave cold Europe for warm South Africa postponed again...

Although today I was again supposed to be getting used to the hot South African sun already, my knee is taking longer to recover and therefore made me to postpone the flight for another two weeks, in total four weeks now. But that should be it, no more. And to those of you who ever had any problems with knees -if you by any chance decide to practice yoga, it is perfectly alright, but read instructions first, not like me: The Full Lotus pose is not for everyone:-) Well, obviously everybody must listen to own body..and the soul, too.
Anyway, now there is hopefully nothing more which could hold me back from leaving on 8th of December, third attempt should be the last one, so keep your fingers crossed and look forward to next news already from the South!

Přípravy na odlet do teplých krajin se protahují...

Přesto, že jsem si původně touhle dobou měla už podruhé zvykat na prudké jihoafrické slunce, koleno se hojí pomaleji, než se čekalo, což mě donutilo odlet odložit od další dva týdny, celkem už tedy měsíc. Těm, co měli někdy problémy s koleny, a rozhodli by se cvičit jógu, můžu doporučit jedno - nepokoušejte se o sed zvaný lotosový květ, minimálně ne bez dlouholetých příprav:-))) Oba přetržené menisky v jednom koleně a přetržený vaz jsou myslím dostatečným důkazem, že každý musí poslouchat své vlastní tělo...a duši, pochopitelně, taky. Rehabilituju dál, a do třetice všeho dobrého i zlého už to snad vyjde 8. prosince... Tak držte palce a těšte se na další zprávy už z Jihu!

Pro změnu něco na zub...

Aby to nebyli pořád jenom samé opice nebo vřesy, podělím se s tu vámi o svůj nejoblíbenější recept na bábovku (jak možná víte, jediná sladkost, kterou peču:-)...Není jen dobrá (to není z mé vlastní hlavy, ale z úst spokojených strávníků), ale hlavně při jejím vychutnávání nemám pocit, že hřeším...není v ní totiž žádný tuk a zároveň má velice nízký glykemický index...Ty, co už trochu koukají na tu linii, budou vědět, ostatním to může být jedno, hlavně když jim bude chutnat;-) Pro inspiraci přidávám i fotečku...a tak jsem se namlsala, že si hned jdu kousek dát...dobrou chuť!

Nízkotučná bábovka s nízkým GI
podle Tabithy Hume

1½ hrnku polohrubé mouky
1½ otrub (lépe nahrubo namletých, ale nemusí být)
1 hrnek hnědého cukru
¼ hrnku fruktózy
2 hrnky nízkotučného podmáslí
½ hrnku rozinek
1 lžička soli
1 lžička jedlé sody
2 nahrubo nastrouhaná jablka*

*místo jablek můžeme použít jakékoli jiné ovoce, slouží jako zvlhčovadlo namísto oleje

! pozor, malá exkurze do dietologie – když říkám fruktózy, myslím opravdu fruktózu neboli cukr ovocný, nikoli cukr hroznový nebo snad glukózu, ty mají opačný efekt, do krve se uvolňují okamžitě, tzn. že mají velmi vysoký glykemický index – GI – zatímco fruktóza, zázračný to cukr, má GI velice nízký - např. 3 lžičky mají GI pětkrát nižší než krajíček chleba!

Na skok v Čechách / Back home for a bit

Prestoze jsem zpatky uz od minuleho tydne, rovnou z letadla jsem si odskocila na soustredeni taichi, takze pisu az ted...Taichi skolu Vlasty Bednare muzu vrele doporucit: http://www.tai-chi.cz/! Do 11. listopadu se ted budu stridave vyskytovat ve Dvore, v Praze a v Ceskych Budejovicich samozrejme, tak doufam, ze se mi zase s vami vsemi podari potkat, uz se moc tesim...Jo, fotky doplnim v prubehu pristiho tydne, konecne stabilne na rychlem internetu, alespon na chvili, to je blaho...jedina civilizacni vymozenost, bez ktere si svuj zivot opravdu dokazu predstavit jen stezi...Tak zatim!

Although I have been back to Czech since last Thursday already, I went on taichi seminar for a weekend straight from the plane:-)))), so that is why I am writting only now...Transition to civilization from Scottish heather moors has been easier than expected so far, maybe because the same weather as we had there all summer came here now as well...But no complaints, will be enjoying African summer sooner than later;-)

Posledni tri tydny s vresem... / Last three heathers weeks ahead...

Omlouvam se za mezeru v toku informaci, i kdyz jak jste si jiste vsimli, fotografie tecou porad plnym proudem:-) Po navsteve konference v Edinburghu, ktera by si zaslouzila vlastni prispevek, a snad na nej casem dojde, se tu moc veci nestalo, az posledni tyden, kdy jsem si poridila kolo, a o vikendu me sem priletela navstivit mamka se sestrickou. Diky obema udalostem mam ted novou hromadu fotek, kterou vam sem ale budu moct pridat az se dostanu na rychlejsi internet, cili asi v sobotu. Do te doby vam musi stacit tenhle obrazek, dokumentujici cinnost, kterou jsem v poslednich trech mesicich stravila nejvic casu...sazeni vresu, pokud to nekomu uniklo:-) Nastesti uz nezbyva dlouho...potom se s vami tesim na videnou ve Dvore, Budejovicich, Praze..nebo pripadne jen dal ve virtualnim svete internetu...

Let me apologize for the gap in information flow here, although as you hopefully noticed, pictures were flowing all the time...:-) After visiting Edinburgh congress, which will hopefully get post on its own at some point too, nothing really happened here. Till the last week, when I bought a bike, and last weekend, when my mum and sister came to visit me here...thanks to these two events I have stacks of new pictures, but you will have to wait till next weekend when I will get to faster connection again...Until then this picture of me doing the job I spent most of the last three times with, planting heathers for case somebody didn't notice yet:-))))) must be sufficient;-)

International Primatological Society Congress, Edinburgh

http://www.ips2008.co.uk/AboutUs.html

To je misto, kam se prave chystam. Dostala jsem bohuzel jen dva dny dovolene, takze jsem uspesne prosvihla prispevky vsech tri kamaradek, pravych nefalsovanych primatolozek:-) Presto se tam s nimi vsemi doufam potkam, na coz se moc tesim, stejne tak jako na Edinburgh samotny, kde jsem pred sesti lety (!!!) stravila krasne tri mesice...samozrejme nesmi chybet navsteva zoo, kde jsem mesic pomahala na oddeleni primatu...jak stylove...:-) O vikendu se potom presouvam do Glasgow. Tam me doufejme ceka navsteva zachranne stanice pro zranena zvirata, kde pracuje Airlie, moje skotska pritelkyne z Afriky. Tak se teste na spousty obrazku!

That is the place where I am heading today. I got only two days of holidays unfortunately, so I had "successfully" missed talks of all my three friends, who are already there, cause they are the proper primatologists;-) But I am hoping to meet them all there anyway, really looking forward to...As well as to visit of Edinburgh itself, I had spent three amazing months there six years ago...and obviously I can't miss the Edinburgh zoo, where I had been volunteering with primates for one month...how appropriate:-) On Saturday I am gonna move on to Glasgow, hope to visit the rescue and rehabilitation center for injured and handicapped animals, where my Scottish friend Airlie works. So you can look forward to loads of new pictures!

Orlovci říční a hrady jezerní

Tak se po delší odmlce zase hlásím s novinkami ze Skotska. Novinka první a zásadní – už jsem to nevydržela a pořídila si internet, přes mobilního operátora, a přestože tady není pokrytí 3G, což znamená, že připojení je přííííííšerně pomalé, tak mi to ušetří spoustu cestování...a znamená to, že mě můžete poměrně často potkat na Skypu...

Další novinkou, resp. teď už spíš stařinkou je, že mě opustili anglicky mluvící spolubydlící a měla jsem tak karavan na dva týdny pro sebe, a stihla ho tak uvést do obyvatelného stavu....stařinka je to proto, že ve čtvrtek už přijeli spolubydlící noví. Tentokrát je to polský pár, a zároveň dorazila spousta dalších Poláků – studentů, se kterými je celkem řeč, takže už jsem vzdala komunikaci v angličtině a učím se polsky:-) Víceméně pasivně, za ten měsíc a něco, co už jsem tady (letí to letí), už jsem něco pochytila, a oni zase na oplátku začínají rozumět česky. V souboji o moje nejoblíbenější polská slova definitivně vedou ufoludek (mimozemšťan), donička (květináč), samolet a samochod (letadlo a auto) a jecháme do sklepa (jedeme do obchodu:-))))) No nic. To jen taková kulturní vsuvka –říkám tomu náš malý skotský Babylon, v jedné větě se nám mísí česká, polská a anglická slovíčka a nakonec to dáme nějak dohromady - ale je to poměrně vyčerpávající...

A pak tu mám jednu historku, jak jsem si vyrazila na výlet kolem našeho jezera Loch Awe – které je mimochodem jedním z nejdelších ledovcových jezer ve Skotsku, 21km, a taky slušně hluboké, v některých místech až devadesát metrů (nedá mi moc práce představit si v těch kalných hlubokých vodách nějaké ty příšerky:-)....a na jeho březích se kromě naší pěstírny vřesů nachází též čtyři hrady...Tak jednu neděli jsem se rozhodla, že zkusím kam až dokážu dojít, pravda, nebylo to úplně "poctivé", dva kousky na cestě tam a dva na cestě zpátky jsem se svezla stopem, celkem můj výlet pokryl kolem čtyřiceti kilometrů. Pro představu zase přidávám obrázek. Po cestě jsem viděla dva z oněch čtyř hradů, první z nich, Finchairn, je spíš už jenom zřícenina, druhý, Innisconnel, je poměrně monumentální, na ostrově....a pila jsem vodu z pramenů, protože tady je ta příroda tak čistá....a kromě těch pár aut za celý den nepotkala ani človíčka, tedy kromě jednoho pána s dalekohledem. Samozřejmě jsem se ho zeptala, jestli je birdwatcher, česky asi Ten, který se potuluje krajinou s dalekohledem na krku a pozoruje ptactvo:-), a on byl, místní starousedlík, a ukázal mi rodinku orlovců říčních, kdysi zde téměř vyhubených dravců, kteří se tu ale díky důsledné ochraně zase začínají vyskytovat v hojnějším počtu, takže jsem viděla asi nejzajímavějšího a rozhodně nejvzácnějšího opeřence v okolí:-)

Dneska se vydávám po břehu druhým směrem, kde by údajně měla být vyhlídka, tak uvidíme, jestli se tentokrát podaří nějaké fotky, z minule žádné nemám, došly baterky:-)

Muj zivot na brehu jezera Awe / My life on the bank of Loch Awe

Cerveny puntik...Misto, kde pracuju a bydlim

Zluta linka....5 mil, ktere musim ujit pesky na hlavni silnici (2 mile do nejblizsi vesnicky Fordu, kde ale neni vubec nic), odkud se muzu dostat do jednoho ze dvou vetsich mest...oranzova - pul hodiny do Lochgilpheadu, hodinu do Obanu

Ruzovy puntik...pestirna azalek, kde jsme pracovali dva tydny, kazde rano cesta kolem jezera, nadhera...

Red spot........my working and living place

Yellow line...5 miles walking to main road (2 miles to nearest village Ford, where is nothing at all though), from where I can get to one of two bigger towns around, orange coloured - half an hour to Lochgilphead, one hour to Oban

Pink spot...azaleas nursery, where we were working last two weeks - every morning drive along the loch, amazing...

Up-to-date from 5.7.08

So I was wrong. There is more to this work than I thought. Company has other three sites, where they are nursing azaleas and gentians except the heathers, and last two weeks they were taking us to the site on the other side of the loch, where we have been planting azaleas. Not that it would be such a big difference;-) Except planting the cuttings, as the shoots taken from maternal plants are called, we were also taking them from the maternal plants ourselves, another change:-) So I guess there is still gonna be few things we will be able to do...Otherwise not much happening, except of loads of rain...and me getting bit fitter, climbing the surrounding hills, along the pathways made by little sheep hoofs...Calming green wherever I can see...Very relaxed. Not spending much time at the loch though because of the midgies, those tiny but feisty buggers...So much smaller than mosqitoes, but so much more annoying...Like from some horror movie, swarming around in huge amounts...The only thing which can save you from going crazy from them is so called midgi net, which you put on your head and then don't see too much, cause it is green, kind of green fog around you...But nevermind...Today writing from Oban again, and to give you some idea I will try to put few pics to Picasa Web album again...
Yours Heather (and now Azalea too;-) Fairy

Novinky 5.7.08

Tak jsem se mylila. Neni to tak fadni, jak jsem si myslela. Firma ma jeste dalsi tri pozemky, kde se pestuji krome vresu taky azalky a horce. Ja jsem ted dva tydny sazela azalky, takze trochu zmena, i kdyz velky rozdil v tom, pravda, neni:-) Krome sazeni jsem se podilela jeste na dalsi cinnosti, kterou jsem jeste nezminovala, a to otrhavani vyhonku, tzv. cuttings, z dospelych rostlin, a ty jsme potom sazely...No a to je tak vsechno, krome toho, ze pocasi je tu jako ve Skotsku, cili vetsinu casu prsi a prsi...a pak jeste prsi. Ale vcera konecne vylezlo i slunicko, tak jsem lezla po okolnich kopcich, po stezickach vyslapanych oveckama...Vsude kolem kam az dohlednu zeleno...A z okolnich kopcu se ozyva beceni ovecek, a je to takova idylka a klid a pohoda...U jezera se momentalne moc nezdrzuju, protoze se vyrojily hororove musky zvane midgies, ktere jsou titerne, ale doterne, a utoci v obrovskych hejnech..V malych poctech na ne plati protikomari spreje, vetsi mnozstvi ale odvrati jedine tzv. midgi net, sitovy navlek na hlavu, pres ktery neni az tak dobre videt, ja mam zeleny, takze kdyz ho mam na hlave, muj svet je cely zahaleny do zelene mlhy...:-) Dnes zase pisu z Obanu, a pro ilustraci mate v albu par novych obrazku...
Vase vresova, a ted i azalkova, vila

Po prvnim tydnu / News after first week

Takze ted vam popisu svuj prvni tyden a asi s tim vystacite az do rijna, protoze vic uz se toho asi dit nebude:-) Ale nestezuju si. Takze pracuju od osmi do peti, hodinu na obed a dve ctvrthodinove prestavky na svacinu, zatim zadne prescasy, coz je skoda, protoze jsou skoro dvakrat tolik placene, proto s nimi taky setri...Slysim kolem sebe polstinu, rustinu a slovenstinu, obcas skotstinu, ale dohanim to vecer, kdy posloucham nahravky Harryho Pottera, abych z te anglictiny preci jen neco mela;-) Uz jsem se tu naucila spoustu novych veci, takze uz umim sazet vres, presazovat vres, plet vres, tridit vres a posledni co me jeste ceka je pripravovat vres k prodeji:-)))) Je to opravdu velkovyroba, takze mi rukama kazdy den prjdou stovky sazenicek vresu, dneska jsem jich uz napriklad zasadila 140 krat 14, spocitejte si sami, na me je to moc...Nejhorsi je presazovani, to jsme u pasu, masina nam hazi kvetinace naplnene hlinou a my presazujeme tempem, ktere mi chvili trvalo pochytit, kdzy uz se to ale podari, je to zazitek, pripadam si jako robot, rozhodne je to ale vynikajici cviceni na soustredeni, jedine zamysleni a jsem ztracena;-) Dalsi zajimava zkusenost, kazdopadne, dele nez ty ctyri mesice bych to ale asi absolvovat nechtela... /

So I have survived the first week here and all the others for next four months should be pretty much the same. I have already done most of the things you can do with heathers in heathers nursery - I have learnt how to plant them, replant them, weed them, sort them...the last thing ahead is making them ready for expedition:-) and then I will be pretty much ready to become heather nurserer;-) There are huge amounts of plants going through our hands every day, for example today I planted already 140 x 14 plants, count for yourself, too big number for me...The only really tough thing is replanting because there is a conveyor belt there, bringing pots with the dirt, and it is fast...But when I manage to get the speed, it is interesting experience, I feel like a robot, and it is perfect exercise for concentration indeed, one wrong move and all is lost...So another interesting experience of my life, luckily only four months, don't think I would survive longer:-)

Moje nove mobilni cislo / My new cell phone number

Takze zatim sazim male vetvicky vresu do malych kvetinacku, a odpoledne trochu plejeme plevel z dalsich vresu..Higland Heathers jsou nejvesti pestirnou vresu v cele Britanii, takze mysim, ze mi za chvili ze vseho toho vresu pujde brzo hlava kolem...ale nastesti je kolem ta naherna priroda, ktera mi tu hlavu pekne procisti...dneska jsem chytla stop do Obanu, nejblizsiho vetsiho mesta v dosahu, kde maji internet, ale drahy, jako ostatne vsechno, takze to bylo poprve a naposledy. Ted uz jen moje cislo, na ktere muzete bez obav smskovat, bude vas to stat stejne jako v ramci Cech, budu se tesit;-) 00447 827 387 261...is my new cell phone number where I am looking forward to read sms from you, guys;-)

Londyn / London

Malem bych zapomnela na mou zastavku v Londyne! Sesla jsem se tam s prateli, ktere jsem potkala v Africe, a bylo to moc fajn. Vzali me zadarmo do londynske zoo, protoze tam delaji dobrovolniky, tam jsem se vzdycky chtela podivat na ksukola, tolik zvlastni a proslavenou nocni madagaskarskou poloopici, ale jeho pavilon byl jako naschval zavreny. Alespon jsem tedy videla novy vybeh pro gorily, ktery je docela slusny, ale jinak je to velice prumerna zahrada. To je ale vseobecne znamo, stejne jako to, ze ale investuji velke prostredky na zachranu zvirat ve volne priride, coz je pravdepodobne mnohem dulezitejsi...No, potom me jeste vzali na obed do thajske restaurace, a pak uz me posadili na autobus, a do Glasgow jsem jela pres noc... A ted jsem tady, dve hodiny od Glasgow, v pestirne vresu..

I would almost forget about my stop in London! I have met great frineds of mine who I was living and working with in Monkeyland, SA, and we had most lovely time together during one day... They took me to London zoo, where I always wanted to go to see an aye-aye, the lemur known from Durrel's book, but his house was closed that day unfortunately. But at least I have seen the brand new enclosure for gorillas, which is quite cool. Otherwise the zoo doesn't reach out of average, which is known, but what is also known is, that they work a lot for conservation in nature, which is far more important anyway...So like that. Well, then they took me for a best lunch ever to Thai restaurant and after that I left by an overnight bus for Glasgow...And there I am, in a heather nursery..

First and probably last message from Scotland for longer time...

...because internet access is only on their computer and in the lunch time twice a week, which means almost no pictures (without my computer it would take ages...) and just very few news...But so far so good - accomodation in caravan is quite comfortable, even with heating and tv, so in comparison with Africa it's luxury;-) I have my own tiny room and there is another room where the couple is staying, English girl and Dutch guy, who are almost the only people I can talk in English with, so it is not gonna get much better...My coleagues in work are otherwise from Russia and one girl even from Slovakia, which is almost the same language as Czech...But surrounding is truly beautiful, as I expected, and just few minutes of walk gets me into such silence, that i can hear my breath, which is amazing...The lake is really just two minutes from my caravan, gorgeous...Little bit colder then I expected, we are quite high in the mountains, but luckily I took enough clothes in my huuuge back pack, so I will be fine:-) So that's about it for now, take care and have a good times wherever and whatever you are doing! Love you all.

Prvni a mozna nadlouho posledni zprava ze Skotska

Prvni dojmy dobre. Karavan, ve kterem mam svou vlastni spelunku a ve druhe je par, Anglicanka a Holandan, je maly, ale utulny, vcetne topeni a televize, takze proti Africe luxus:-) Kolem je nadherne, jak jsem cekala. Jedine, co jsem necekala, ze tu bude takova zima, je to tady totiz dost vysoko, pripadam si jako v Krkonosich, ovsem s tim rozdilem, ze dve minuty od karavanu lezi obrovske jezero, po skotsky Loch, takze opravdu nadhera. Prace je legracni - sedime a zapichujeme male vetvicky vresu do platicek po stovkach, zadna drina, jen mam problem s rychlosti, ale to neni nic prekvapiveho, ze;-) Jo, a anglicky se taky moc nenamluvim, moje spolupracujici je Slovenka a ostatni jsou Rusky, jeste ze aspon bydlim s tou jedinou Anglicankou, ktera tu je, ale nevim, jak tu dlouho vydrzi, moc ji to neba...A s internetem to bude problem, bezdratovy tu nemaji, takze se svym pocitacem se nepripojim, a na tenhle muzu jen ve ctvrtek a patek v dobe obeda, takze bida. Vetsinou se tu pracuje jen pet dnu v tydnu, vyjimecne sest, ale i kdyz se o vikendu da do nejblizsiho mesta Lochgilpheadu dojet busem, internetova kavarna v nem neni, net je jen v knihovne a ta je o vikendu zavrena. Takze je mi lito, ale moc toho o me neuslysite, a uz vubec neuvidite, protoze bez sveho pocitace s Picasou nez bych tu natahla fotky, uz by nezbyl cas na obed:-( Takze maximalne kratke zpravicky. Pro ty, kdo by mi chteli napsat na mobil, coz neni problem, bude vas to stat stejne jako v ramci Cech, sem priste napisu cislo. Toz se mejte fajn a opatrujte!

My plans are getting shape...

At last I found a job. In one week I am leaving Czech republic for Scotland, to work for Highlands Heathers Plant Nursery in the district Argyl and Bute near Lochgilphead, two hours by bus from Glasgow. Taking care for plants on the bank of Scottish lake...pardon me, loch....Well, not sure if it will be that romantic as it sounds, but I considere it as quite reasonable way to earn money for my next journey to Africa. If all goes well, I would like to stay there till mid October. Then coming back to Czech for couple of days and my flight ticket for Johannesburg is reserved for 3rd November already..I am not gonna stay in Joburg for long though, and I hope my way from there through Bloemfontein, Free State, where is Neels waiting for me now, to The Crags near Plettenberg Bay will be as quick as possible...And there is Karin and her monkeys and lot of work at her rehabilitation centre waiting for us already, can't wait. But at first my good old Scotland...

Moje další plány už se rýsují

Konečně se mi povedlo sehnat práci. Za týden a kousek se vydávám do Skotska, přesazovat kytky. Slyšíte dobře - zaměstnají mě v zahradnictví na břehu skotského jezera...No, asi to nebude tak romantické, jak to zní:-), ale hrabat se v hlíně ve Skotsku se mi zdá docela schůdnou variantou, jak si vydělat na další cestu do Afriky. Pokud to dobře půjde, chtěla bych tam být někdy do půlky října. Potom se na chvilku vrátím domů, a na 3. listopadu už mám rezervovanou letenku do Johannesburgu. Tam ale dlouho nezůstanu, to se nebojte. Přesun zpátky do Tsitsikamského pralesa přes Bloemfontein, hlavní město provincie Free State, bude doufám co nejrychlejší. A tam už mě čekají kočkodani a Karin Saks se svou záchrannou stanicí. Ale to je ještě daleko, teď hurá do starého dobrého Skotska...

Ale kde jsou fotky z Afriky?

...budete se asi ptát, pokud jste na tuto stránku zabloudili v očekávání Malého afrického dobrodružství. Nezoufejte. Sice už skončilo, ale pořád si o něm ještě můžete počíst na téhle stránce:
http://mojemaleafrickedobrodruzstvi.blogspot.com

A pokud vás zajímá co dál, jste tu správně...

Mám dobrou zprávu - už chystám další cestu, na kterou si tedy nejdřív potřebuju vydělat penízky, v plánu je Anglie, trhání jahod... A když to všechno dobře půjde, v listopadu už bych měla být znovu na cestě do Jižní Afriky, tentokrát za jejich místními opicemi, kočkodany a paviány, a chtěla bych pomáhat s projektem na jejich rehabilitaci, o kterém se všechno dočtete na téhle stránce:

http://darwinprimategroup.blogspot.com. Zatím jen v angličtině, ale chystám i českou verzi.

No a tady najdete všechno ostatní, o mně a mojí křivolaké cestě životem;-)

But where are pictures from Africa?

...you might be asking if you were expecting to find My Small African Adventure here. But don't worry. It has ended, but you can still read about it and watch pictures on this page:

http://mojemaleafrickedobrodruzstvi.blogspot.com

And if you wonder what I am doing now, you are in the right place...Have a good news for you - I am planning another journey already. At first I am gonna earn money for it in England on some fruit farm...And if all goes well, I should be on the plane to South Africa in November again. This time I am planning to help with the new project, building rehabilitation center for local monkeys, Vervets and Chacma baboons. More about that you can find here:

http://darwinprimategroup.blogspot.com.

And here you can find other stuff about me, if you wanna know. If not, have a great day - and enjoy every minute of it, cause it can be gone in a second...

This page is dedicated to Devon.