Posledni tri tydny s vresem... / Last three heathers weeks ahead...

Omlouvam se za mezeru v toku informaci, i kdyz jak jste si jiste vsimli, fotografie tecou porad plnym proudem:-) Po navsteve konference v Edinburghu, ktera by si zaslouzila vlastni prispevek, a snad na nej casem dojde, se tu moc veci nestalo, az posledni tyden, kdy jsem si poridila kolo, a o vikendu me sem priletela navstivit mamka se sestrickou. Diky obema udalostem mam ted novou hromadu fotek, kterou vam sem ale budu moct pridat az se dostanu na rychlejsi internet, cili asi v sobotu. Do te doby vam musi stacit tenhle obrazek, dokumentujici cinnost, kterou jsem v poslednich trech mesicich stravila nejvic casu...sazeni vresu, pokud to nekomu uniklo:-) Nastesti uz nezbyva dlouho...potom se s vami tesim na videnou ve Dvore, Budejovicich, Praze..nebo pripadne jen dal ve virtualnim svete internetu...

Let me apologize for the gap in information flow here, although as you hopefully noticed, pictures were flowing all the time...:-) After visiting Edinburgh congress, which will hopefully get post on its own at some point too, nothing really happened here. Till the last week, when I bought a bike, and last weekend, when my mum and sister came to visit me here...thanks to these two events I have stacks of new pictures, but you will have to wait till next weekend when I will get to faster connection again...Until then this picture of me doing the job I spent most of the last three times with, planting heathers for case somebody didn't notice yet:-))))) must be sufficient;-)

International Primatological Society Congress, Edinburgh

http://www.ips2008.co.uk/AboutUs.html

To je misto, kam se prave chystam. Dostala jsem bohuzel jen dva dny dovolene, takze jsem uspesne prosvihla prispevky vsech tri kamaradek, pravych nefalsovanych primatolozek:-) Presto se tam s nimi vsemi doufam potkam, na coz se moc tesim, stejne tak jako na Edinburgh samotny, kde jsem pred sesti lety (!!!) stravila krasne tri mesice...samozrejme nesmi chybet navsteva zoo, kde jsem mesic pomahala na oddeleni primatu...jak stylove...:-) O vikendu se potom presouvam do Glasgow. Tam me doufejme ceka navsteva zachranne stanice pro zranena zvirata, kde pracuje Airlie, moje skotska pritelkyne z Afriky. Tak se teste na spousty obrazku!

That is the place where I am heading today. I got only two days of holidays unfortunately, so I had "successfully" missed talks of all my three friends, who are already there, cause they are the proper primatologists;-) But I am hoping to meet them all there anyway, really looking forward to...As well as to visit of Edinburgh itself, I had spent three amazing months there six years ago...and obviously I can't miss the Edinburgh zoo, where I had been volunteering with primates for one month...how appropriate:-) On Saturday I am gonna move on to Glasgow, hope to visit the rescue and rehabilitation center for injured and handicapped animals, where my Scottish friend Airlie works. So you can look forward to loads of new pictures!

Orlovci říční a hrady jezerní

Tak se po delší odmlce zase hlásím s novinkami ze Skotska. Novinka první a zásadní – už jsem to nevydržela a pořídila si internet, přes mobilního operátora, a přestože tady není pokrytí 3G, což znamená, že připojení je přííííííšerně pomalé, tak mi to ušetří spoustu cestování...a znamená to, že mě můžete poměrně často potkat na Skypu...

Další novinkou, resp. teď už spíš stařinkou je, že mě opustili anglicky mluvící spolubydlící a měla jsem tak karavan na dva týdny pro sebe, a stihla ho tak uvést do obyvatelného stavu....stařinka je to proto, že ve čtvrtek už přijeli spolubydlící noví. Tentokrát je to polský pár, a zároveň dorazila spousta dalších Poláků – studentů, se kterými je celkem řeč, takže už jsem vzdala komunikaci v angličtině a učím se polsky:-) Víceméně pasivně, za ten měsíc a něco, co už jsem tady (letí to letí), už jsem něco pochytila, a oni zase na oplátku začínají rozumět česky. V souboji o moje nejoblíbenější polská slova definitivně vedou ufoludek (mimozemšťan), donička (květináč), samolet a samochod (letadlo a auto) a jecháme do sklepa (jedeme do obchodu:-))))) No nic. To jen taková kulturní vsuvka –říkám tomu náš malý skotský Babylon, v jedné větě se nám mísí česká, polská a anglická slovíčka a nakonec to dáme nějak dohromady - ale je to poměrně vyčerpávající...

A pak tu mám jednu historku, jak jsem si vyrazila na výlet kolem našeho jezera Loch Awe – které je mimochodem jedním z nejdelších ledovcových jezer ve Skotsku, 21km, a taky slušně hluboké, v některých místech až devadesát metrů (nedá mi moc práce představit si v těch kalných hlubokých vodách nějaké ty příšerky:-)....a na jeho březích se kromě naší pěstírny vřesů nachází též čtyři hrady...Tak jednu neděli jsem se rozhodla, že zkusím kam až dokážu dojít, pravda, nebylo to úplně "poctivé", dva kousky na cestě tam a dva na cestě zpátky jsem se svezla stopem, celkem můj výlet pokryl kolem čtyřiceti kilometrů. Pro představu zase přidávám obrázek. Po cestě jsem viděla dva z oněch čtyř hradů, první z nich, Finchairn, je spíš už jenom zřícenina, druhý, Innisconnel, je poměrně monumentální, na ostrově....a pila jsem vodu z pramenů, protože tady je ta příroda tak čistá....a kromě těch pár aut za celý den nepotkala ani človíčka, tedy kromě jednoho pána s dalekohledem. Samozřejmě jsem se ho zeptala, jestli je birdwatcher, česky asi Ten, který se potuluje krajinou s dalekohledem na krku a pozoruje ptactvo:-), a on byl, místní starousedlík, a ukázal mi rodinku orlovců říčních, kdysi zde téměř vyhubených dravců, kteří se tu ale díky důsledné ochraně zase začínají vyskytovat v hojnějším počtu, takže jsem viděla asi nejzajímavějšího a rozhodně nejvzácnějšího opeřence v okolí:-)

Dneska se vydávám po břehu druhým směrem, kde by údajně měla být vyhlídka, tak uvidíme, jestli se tentokrát podaří nějaké fotky, z minule žádné nemám, došly baterky:-)

Muj zivot na brehu jezera Awe / My life on the bank of Loch Awe

Cerveny puntik...Misto, kde pracuju a bydlim

Zluta linka....5 mil, ktere musim ujit pesky na hlavni silnici (2 mile do nejblizsi vesnicky Fordu, kde ale neni vubec nic), odkud se muzu dostat do jednoho ze dvou vetsich mest...oranzova - pul hodiny do Lochgilpheadu, hodinu do Obanu

Ruzovy puntik...pestirna azalek, kde jsme pracovali dva tydny, kazde rano cesta kolem jezera, nadhera...

Red spot........my working and living place

Yellow line...5 miles walking to main road (2 miles to nearest village Ford, where is nothing at all though), from where I can get to one of two bigger towns around, orange coloured - half an hour to Lochgilphead, one hour to Oban

Pink spot...azaleas nursery, where we were working last two weeks - every morning drive along the loch, amazing...

Novinky 5.7.08

Tak jsem se mylila. Neni to tak fadni, jak jsem si myslela. Firma ma jeste dalsi tri pozemky, kde se pestuji krome vresu taky azalky a horce. Ja jsem ted dva tydny sazela azalky, takze trochu zmena, i kdyz velky rozdil v tom, pravda, neni:-) Krome sazeni jsem se podilela jeste na dalsi cinnosti, kterou jsem jeste nezminovala, a to otrhavani vyhonku, tzv. cuttings, z dospelych rostlin, a ty jsme potom sazely...No a to je tak vsechno, krome toho, ze pocasi je tu jako ve Skotsku, cili vetsinu casu prsi a prsi...a pak jeste prsi. Ale vcera konecne vylezlo i slunicko, tak jsem lezla po okolnich kopcich, po stezickach vyslapanych oveckama...Vsude kolem kam az dohlednu zeleno...A z okolnich kopcu se ozyva beceni ovecek, a je to takova idylka a klid a pohoda...U jezera se momentalne moc nezdrzuju, protoze se vyrojily hororove musky zvane midgies, ktere jsou titerne, ale doterne, a utoci v obrovskych hejnech..V malych poctech na ne plati protikomari spreje, vetsi mnozstvi ale odvrati jedine tzv. midgi net, sitovy navlek na hlavu, pres ktery neni az tak dobre videt, ja mam zeleny, takze kdyz ho mam na hlave, muj svet je cely zahaleny do zelene mlhy...:-) Dnes zase pisu z Obanu, a pro ilustraci mate v albu par novych obrazku...
Vase vresova, a ted i azalkova, vila

Po prvnim tydnu / News after first week

Takze ted vam popisu svuj prvni tyden a asi s tim vystacite az do rijna, protoze vic uz se toho asi dit nebude:-) Ale nestezuju si. Takze pracuju od osmi do peti, hodinu na obed a dve ctvrthodinove prestavky na svacinu, zatim zadne prescasy, coz je skoda, protoze jsou skoro dvakrat tolik placene, proto s nimi taky setri...Slysim kolem sebe polstinu, rustinu a slovenstinu, obcas skotstinu, ale dohanim to vecer, kdy posloucham nahravky Harryho Pottera, abych z te anglictiny preci jen neco mela;-) Uz jsem se tu naucila spoustu novych veci, takze uz umim sazet vres, presazovat vres, plet vres, tridit vres a posledni co me jeste ceka je pripravovat vres k prodeji:-)))) Je to opravdu velkovyroba, takze mi rukama kazdy den prjdou stovky sazenicek vresu, dneska jsem jich uz napriklad zasadila 140 krat 14, spocitejte si sami, na me je to moc...Nejhorsi je presazovani, to jsme u pasu, masina nam hazi kvetinace naplnene hlinou a my presazujeme tempem, ktere mi chvili trvalo pochytit, kdzy uz se to ale podari, je to zazitek, pripadam si jako robot, rozhodne je to ale vynikajici cviceni na soustredeni, jedine zamysleni a jsem ztracena;-) Dalsi zajimava zkusenost, kazdopadne, dele nez ty ctyri mesice bych to ale asi absolvovat nechtela... /

So I have survived the first week here and all the others for next four months should be pretty much the same. I have already done most of the things you can do with heathers in heathers nursery - I have learnt how to plant them, replant them, weed them, sort them...the last thing ahead is making them ready for expedition:-) and then I will be pretty much ready to become heather nurserer;-) There are huge amounts of plants going through our hands every day, for example today I planted already 140 x 14 plants, count for yourself, too big number for me...The only really tough thing is replanting because there is a conveyor belt there, bringing pots with the dirt, and it is fast...But when I manage to get the speed, it is interesting experience, I feel like a robot, and it is perfect exercise for concentration indeed, one wrong move and all is lost...So another interesting experience of my life, luckily only four months, don't think I would survive longer:-)

Moje nove mobilni cislo / My new cell phone number

Takze zatim sazim male vetvicky vresu do malych kvetinacku, a odpoledne trochu plejeme plevel z dalsich vresu..Higland Heathers jsou nejvesti pestirnou vresu v cele Britanii, takze mysim, ze mi za chvili ze vseho toho vresu pujde brzo hlava kolem...ale nastesti je kolem ta naherna priroda, ktera mi tu hlavu pekne procisti...dneska jsem chytla stop do Obanu, nejblizsiho vetsiho mesta v dosahu, kde maji internet, ale drahy, jako ostatne vsechno, takze to bylo poprve a naposledy. Ted uz jen moje cislo, na ktere muzete bez obav smskovat, bude vas to stat stejne jako v ramci Cech, budu se tesit;-) 00447 827 387 261...is my new cell phone number where I am looking forward to read sms from you, guys;-)

Londyn / London

Malem bych zapomnela na mou zastavku v Londyne! Sesla jsem se tam s prateli, ktere jsem potkala v Africe, a bylo to moc fajn. Vzali me zadarmo do londynske zoo, protoze tam delaji dobrovolniky, tam jsem se vzdycky chtela podivat na ksukola, tolik zvlastni a proslavenou nocni madagaskarskou poloopici, ale jeho pavilon byl jako naschval zavreny. Alespon jsem tedy videla novy vybeh pro gorily, ktery je docela slusny, ale jinak je to velice prumerna zahrada. To je ale vseobecne znamo, stejne jako to, ze ale investuji velke prostredky na zachranu zvirat ve volne priride, coz je pravdepodobne mnohem dulezitejsi...No, potom me jeste vzali na obed do thajske restaurace, a pak uz me posadili na autobus, a do Glasgow jsem jela pres noc... A ted jsem tady, dve hodiny od Glasgow, v pestirne vresu..

I would almost forget about my stop in London! I have met great frineds of mine who I was living and working with in Monkeyland, SA, and we had most lovely time together during one day... They took me to London zoo, where I always wanted to go to see an aye-aye, the lemur known from Durrel's book, but his house was closed that day unfortunately. But at least I have seen the brand new enclosure for gorillas, which is quite cool. Otherwise the zoo doesn't reach out of average, which is known, but what is also known is, that they work a lot for conservation in nature, which is far more important anyway...So like that. Well, then they took me for a best lunch ever to Thai restaurant and after that I left by an overnight bus for Glasgow...And there I am, in a heather nursery..

Prvni a mozna nadlouho posledni zprava ze Skotska

Prvni dojmy dobre. Karavan, ve kterem mam svou vlastni spelunku a ve druhe je par, Anglicanka a Holandan, je maly, ale utulny, vcetne topeni a televize, takze proti Africe luxus:-) Kolem je nadherne, jak jsem cekala. Jedine, co jsem necekala, ze tu bude takova zima, je to tady totiz dost vysoko, pripadam si jako v Krkonosich, ovsem s tim rozdilem, ze dve minuty od karavanu lezi obrovske jezero, po skotsky Loch, takze opravdu nadhera. Prace je legracni - sedime a zapichujeme male vetvicky vresu do platicek po stovkach, zadna drina, jen mam problem s rychlosti, ale to neni nic prekvapiveho, ze;-) Jo, a anglicky se taky moc nenamluvim, moje spolupracujici je Slovenka a ostatni jsou Rusky, jeste ze aspon bydlim s tou jedinou Anglicankou, ktera tu je, ale nevim, jak tu dlouho vydrzi, moc ji to neba...A s internetem to bude problem, bezdratovy tu nemaji, takze se svym pocitacem se nepripojim, a na tenhle muzu jen ve ctvrtek a patek v dobe obeda, takze bida. Vetsinou se tu pracuje jen pet dnu v tydnu, vyjimecne sest, ale i kdyz se o vikendu da do nejblizsiho mesta Lochgilpheadu dojet busem, internetova kavarna v nem neni, net je jen v knihovne a ta je o vikendu zavrena. Takze je mi lito, ale moc toho o me neuslysite, a uz vubec neuvidite, protoze bez sveho pocitace s Picasou nez bych tu natahla fotky, uz by nezbyl cas na obed:-( Takze maximalne kratke zpravicky. Pro ty, kdo by mi chteli napsat na mobil, coz neni problem, bude vas to stat stejne jako v ramci Cech, sem priste napisu cislo. Toz se mejte fajn a opatrujte!

Moje další plány už se rýsují

Konečně se mi povedlo sehnat práci. Za týden a kousek se vydávám do Skotska, přesazovat kytky. Slyšíte dobře - zaměstnají mě v zahradnictví na břehu skotského jezera...No, asi to nebude tak romantické, jak to zní:-), ale hrabat se v hlíně ve Skotsku se mi zdá docela schůdnou variantou, jak si vydělat na další cestu do Afriky. Pokud to dobře půjde, chtěla bych tam být někdy do půlky října. Potom se na chvilku vrátím domů, a na 3. listopadu už mám rezervovanou letenku do Johannesburgu. Tam ale dlouho nezůstanu, to se nebojte. Přesun zpátky do Tsitsikamského pralesa přes Bloemfontein, hlavní město provincie Free State, bude doufám co nejrychlejší. A tam už mě čekají kočkodani a Karin Saks se svou záchrannou stanicí. Ale to je ještě daleko, teď hurá do starého dobrého Skotska...