Orlovci říční a hrady jezerní

Tak se po delší odmlce zase hlásím s novinkami ze Skotska. Novinka první a zásadní – už jsem to nevydržela a pořídila si internet, přes mobilního operátora, a přestože tady není pokrytí 3G, což znamená, že připojení je přííííííšerně pomalé, tak mi to ušetří spoustu cestování...a znamená to, že mě můžete poměrně často potkat na Skypu...

Další novinkou, resp. teď už spíš stařinkou je, že mě opustili anglicky mluvící spolubydlící a měla jsem tak karavan na dva týdny pro sebe, a stihla ho tak uvést do obyvatelného stavu....stařinka je to proto, že ve čtvrtek už přijeli spolubydlící noví. Tentokrát je to polský pár, a zároveň dorazila spousta dalších Poláků – studentů, se kterými je celkem řeč, takže už jsem vzdala komunikaci v angličtině a učím se polsky:-) Víceméně pasivně, za ten měsíc a něco, co už jsem tady (letí to letí), už jsem něco pochytila, a oni zase na oplátku začínají rozumět česky. V souboji o moje nejoblíbenější polská slova definitivně vedou ufoludek (mimozemšťan), donička (květináč), samolet a samochod (letadlo a auto) a jecháme do sklepa (jedeme do obchodu:-))))) No nic. To jen taková kulturní vsuvka –říkám tomu náš malý skotský Babylon, v jedné větě se nám mísí česká, polská a anglická slovíčka a nakonec to dáme nějak dohromady - ale je to poměrně vyčerpávající...

A pak tu mám jednu historku, jak jsem si vyrazila na výlet kolem našeho jezera Loch Awe – které je mimochodem jedním z nejdelších ledovcových jezer ve Skotsku, 21km, a taky slušně hluboké, v některých místech až devadesát metrů (nedá mi moc práce představit si v těch kalných hlubokých vodách nějaké ty příšerky:-)....a na jeho březích se kromě naší pěstírny vřesů nachází též čtyři hrady...Tak jednu neděli jsem se rozhodla, že zkusím kam až dokážu dojít, pravda, nebylo to úplně "poctivé", dva kousky na cestě tam a dva na cestě zpátky jsem se svezla stopem, celkem můj výlet pokryl kolem čtyřiceti kilometrů. Pro představu zase přidávám obrázek. Po cestě jsem viděla dva z oněch čtyř hradů, první z nich, Finchairn, je spíš už jenom zřícenina, druhý, Innisconnel, je poměrně monumentální, na ostrově....a pila jsem vodu z pramenů, protože tady je ta příroda tak čistá....a kromě těch pár aut za celý den nepotkala ani človíčka, tedy kromě jednoho pána s dalekohledem. Samozřejmě jsem se ho zeptala, jestli je birdwatcher, česky asi Ten, který se potuluje krajinou s dalekohledem na krku a pozoruje ptactvo:-), a on byl, místní starousedlík, a ukázal mi rodinku orlovců říčních, kdysi zde téměř vyhubených dravců, kteří se tu ale díky důsledné ochraně zase začínají vyskytovat v hojnějším počtu, takže jsem viděla asi nejzajímavějšího a rozhodně nejvzácnějšího opeřence v okolí:-)

Dneska se vydávám po břehu druhým směrem, kde by údajně měla být vyhlídka, tak uvidíme, jestli se tentokrát podaří nějaké fotky, z minule žádné nemám, došly baterky:-)